Pátek večer, popíjíme a youtubujeme u sousedů a konečně se loučím s Brnem (napopáté to snad už konečně vyjde). Kolem půlnoci vyrážíme na párty… Livingstone – klasika, nikdy nestoji za nic a vždycky tam člověk málem dostane přes hubu. Původní plán byl (můj původní plán) byl zastavit se jen na chvíli. Přecijen si potřebuju ještě sbalit věci a zítra ráno mám v 10 odjezd autobusu do Prahy. Bohužel kolem 5. hodiny ranní už to vypadá, že dneska toho moc nenaspím – nakonec končíme v 8 hodin ráno v McDonaldu a dáváme si jejich hnusnou snídani, která stabilitě mého žaludku asi příliš nepřidá. Doma se jen rychle pobalím, a vyrážím na bus asi 40 minut před odjezdem (pro nezasvěcené, cesta k autobusu trvá asi 5 minut). Jinak bych už asi nebyl schopen udržet otevřené oči. Hned po nástupu usínám a probouzím se v Praze. V 15:50 pak odlétáme směr Dubai.

Vyrazili jsme v 5:30 a řidič nás docela rozumnou angličtinou provedl po městě – od nejvyšší budovy světa po šílené palmové ostrovy (dneska už se dostavuje 3.), kde jeden dům stojí 8 milionů dolarů a má svou vlastní pláž. Dali jsme si pauzu u hotelu Atlantis, kde prozměnu nejdražší pokoj stojí 36 000$ za noc. Poté už jsme se vydali zpět na letiště a na 13 hodinovou cestu do Sydney.Hned poznáváme, že Emirates svou pověst nejlepší letecké společnosti nezískaly pro nic za nic. Všechna jídla, která jsme během letů dostali jsou vynikající a obsluha kolem nás pořád pobíhala a nabízela nám vše od džusu po whiskey (druhou zmíněnou jsme se hodně rychle naučili využívat). Přes pokusy o rozumný spánek jsem toho tentokrát v letadle moc nenaspal a tak jsme se po příletu do Dubaie rozhodli, že se pro jistotu opět v hotelu neohřejeme a že vyrazíme na ranní trip po městě. Než jsme odešli z letiště, stihli nám ještě pro jistotu naskenovat oči, abychom tak doplnili jejich databázi. (Jen tak mimochodem, než letadlo dojelo od příletové dráhy k terminálu, trvalo tak 20 minut a než jsme pak došli k odbavení, takových 20 minut padlo určitě taky… ještě že mají urychlovadla na zemi 🙂 )

Po dvou dnech téměř beze spánku už to v letadle nebylo tak špatné a tak jsem se budil pouze na jídla – myslím že celkové množství zákusků, předkrmů a svačin bylo dimenzováno pro možnost přepravy i pro Američany, protože normální člověk tohle prostě nemůže sníst. V Sydney si dáváme hodinovou pauzu a poté pokračujeme směrem Aukland, kde nás vítá příjemnych 25 stupňů a docela agresivní slunce. Z obrovského dvoupatrového Airbusu 380 tak přestupujeme do klasického Boeingu 737 a vyrážíme na poslední část cesty směrem Wellington.

Po příletu a vyzvednutí zavazadel nás taxikář úspěšně vyhodil u špatného hotelu a tak jsme si všechny kufry museli převézt do jiného hotelu velmi podobného jména, který je sice asi 200m daleko, ale těch 200m provází konstantní stoupání okolo 30°. Spocení a voňaví dorážíme k recepci a všichni rovnou míříme do sprchy. Zkontaktovali jsme se se skupinkou, která přiletěla před měsícem a zaskočili si na krátkou návštěvu. První den jsem pak zakončil příjemným 9hodinovým spánkem, který však ani vzdáleně nestačil pokrýt deficit posledních dní…

Kompletní seznam pozřených jídel a drinků:
2x oběd v letadle
2x snídaně v letadle (prakticky to stejné jako oběd)
2x svačina v letadle
1x svačina v hotelu v Dubai
1x snídaně v hotelu v Dubai

1x Pilsner Urquel
2x whiskey s kolou
1x gin s tonicem
1x nějaký sladký drink
nepočítaně džusů a balených vod