Zapadající slunce osvětluje nekonečnou šachovnici rýžových políček. Na každé z nich dohlíží osamocená palma. Po úzké vyvýšené cestě se s křikem nevyladěného jednoválce ženou vpřed dva cestovatelé, pokukují
po polích a přes hledí helem jim přebíhají stíny vzdálených palem. Na čerstvě přivařených stojanech svítí zelený, oranžový a červený pytel. Zadní kolo téměř líže blatník a tlumiče se skřípěním vykrývají výmoly v cestě.

Stmívá se a všude se rozsvěcejí fialové zářivky, lákající brouky a komáry na svou zář. Skrz prašná oblaka lehce nasvětlujeme zem a z dálky nás všemi barvami osvětlují světla kamionů.

Hotel v Kampot Thom – vycházíme schody a po obou stranách chodby poletují stovky a tisíce broučků.

Sedím na posteli, do zvuku cikád štěká pes a já nohou zašlapávám co zrovna prochází kolem. Blíží se vrchol výletu a s ním chrámy Angkor Wat.