Den 59
Skuon -> Kratie
Do Kampong Cham mi zbývalo ještě 40 Km a tak jsem s pěkně přivstal a vyrazil na cestu. První destinací dne byly dva kopce – Kopec Ženy a Kopec Muže. A teď trochu hisorických údajů. Nějaký chlapík si chtěl vzít ženu, která byla vlastně jeho matkou, ale to on nevěděl a ona ano. No a tak mu řekla, že si jej vezme, pokud muži postaví přes noc vyšší kopec než ženy, ale ženy před ránem na kopci zapálily velký oheň a muži si mysleli, že je to slunce. A od těch dob, na kopcích místní, nejspíš většinou muži, vystavěli spoustu pagod a stup. Jelikož to nebylo zřejmě dostačující, tak v prostoru mezi kopci pro jistotu povraždili pár tisíc lidí a zakopali je do země. A teď všude pobíhají opice a doufají, že si turisti koupí banány, které jim pak pro vlastní zábavu dají. A jelikož já jsem skrblík, koupil jsem si jen šťávu z cukrové třtiny a opice měly útrum.
A vyrazil jsem dále – Kampong Cham býval kdysi jednou z hlavních turistických destinací, ale v dnešní době je tu celkem liduprázdno, i když je určitě co vidět. Nejdřív jsem si projel chrám z doby Angkoru, do kterého byly vestavěny moderní pagody, načež jsem si dal 20 km projížďku podél Mekongu za chrámovým komplexem na kopci – zde je nutno poznamenat že kopce jsou v Kambodži velmi ceněné a tak se na nich buď stavějí pagody a nebo se postupně rozbagrují a využijí na výstavbu cest – takových je vidět docela dost. Jelikož je většina země jedna velká placka, vypadají všechny kopce jako jako beďary a tak je určitě vláda povinna je krásně všechny z krajiny vymáčknout.
Přejel jsem historicky první kambodžský most přes řeku (ano, opět se jedná o Mekong) a vstoupil do zrekonstruovaného francouzského majáku. V průvodci se zmiňují, že pokud máte strach z výšek, není to zrovna místo pro vás. To jsem samozřejmě se svými horolezeckými zkušenostmi přešel s úšklebkem, který mi velmi nepříjemně na tváři zamrzl poté, co jsem uviděl vnitřek majáku. Při rekonstrukci se
nikdo moc nezabýval nějakými podlahami a tak prostě až nahoru vede několik úrovní žebříkovitých schodů občas připevněných do zdi – velmi příjemná procházka, která je však po zásluze odměněna výhledem do krajiny a na přihlehlou muslimskou čtvrť, kterou jsem měl hned jako další bod svého itineráře.
Najel jsem na bahnitou cestu, která se po chvíli tak nějak vytratila pod hladinou řeky. Z obou stran však
všechny domy byly postaveny tradičně na kůlech a nikdo z místních nevypadal, že ho brození vodou nějak vyvádí z míry. Jen skupinky nahých dětí si užívaly koupaliště zdarma a za vytrvalého pokřikování “helou!” se projížděly v nafouknutých duších pneumatik. Po chvíli mi na motorce spadl řetěz a i místní už své motorky tlačili, tak jsem tu svou odstavil v přilehlém vyvýšeném kadeřnictví a vydal se na pěší
cestu vstříc největší místí mešitě. Po vstupu se ze mě tři chlapci pokusili vymámit nějaké peníze a po neúspěchu alespoň předvedli akrobatické kreace pro kameru. Po východu na mě ale jeden z místních popíjejících čaj zagestikuloval, že bych opravdu měl zanechat nějaký dar a tak jsem jim tedy nechal 25 Kč a vrátil se zpět ke svému stroji a vyrazil po cestě dál na severovýchod. Tedy hned po tom, co jsem z řeky vylovil své GoPro, které mi tam samozřejmě spadlo bez vodotěsného obalu, ale nic mu naštěstí nebylo.
Po cestě jsem si ještě nechal dotáhnout řetěz a pár šroubů, dal si sváču a v krásném čase okolo čtyř hodin odpoledne se klikatými cestami (většinou se cesty táhnou asi padesát kilometrů před jakýmkoliv odbočením, velmi záživné) se probojoval zpět k Mekongu do malého městečka Kratie, jednoho z center moderního eko-turismu v zemi.
Snídaně: Klasická kambodžská bageta (3000 Rial / 20 Kč)
Oběd: Papájový salát s krabem – salát z papáje, okurky a další zeleniny s rozdrceným krabem a zalitý nějakou omáčkou (2000 Rial / 10 Kč)
Svačina: Koláčky s ovocnou náplní – (500 Rial / 2,50 Kč / kus)
Večeře: Glatinovaná rýže s fazolemi v obalu z listů (3000 Rial / 15 Kč)
Pivo: Angkor – Lager (4000 Rial / 20 Kč)
Ubytování: Balcony Guest House, Kratie – 5 USD (100 Kč)
Ujeto: 230 km (4500 km)
Benzín: 7 USD (140 Kč)
