Docela mě překvapuje, že jsem ještě pořád schopný se spálit – i když už všechny chlupy na rukou
a nohou zbělaly a barvou se pomalu blížím místním obyvatelům, po pár hodinách na slunci zrudnu skoro stejně, jako kdybych tady byl jen pár dní. Před snídaní jsem se tedy pořádně namazal (slivovice v batohu však stále zůstala polo-plná) a zjistil si více detailů k mému dnešnímu dni. Původně jsem měl v plánu projet ostrov na řece, ale kvůli vytrvalým dešťům jsou všechny cesty spíše nezoraným polem a toho už jsem měl dost při přejezdu z Battamangu (ano, budu ho zmiňovat ještě mnohokrát). Ale
tak stejně jsem se rozhodl se na ostrov alespoň podívat a zjistit, jak to tam vypadá. No a je to po cestě, takže co už.

Nejdřív je ale potřeba navštívit všechny památky. Jako první jsem objevil ceduli s do nebe tyčící se horou o výšce enormních 93 metrů a jménem Hora Sambok. U úpatí jsem potkal britský pár a všichni jsme pak měli možnost sledovat stavění nové sochy – v celém areálu byly kopy kamení a písku a všude probíhala stavba nových budov, soch, chodníků… a tak jsem si to všechno vyfotil a pokračoval dál. Místní oblast je také známá možností sledovat vzácné sladkovodní delfíny, našel jsem tedy místo, odkud je to úplně nejlepší a prostě kolem něj projel. S mým štěstím tam stejně určitě ten den žádní nebyli a stejně bych nic nevyfotil.

Dojel jsem až do města Sam Bor s jeho pagodou s nejvíce sloupy v Kambodži. Zní to velmi honosně, ale nepoznal jsem žádný velký rozdíl mezi tím, když pagodu nese 116 sloupů, nebo 80, nebo bůh ví kolik jich bývá normálně. Každopádně byla uvnitř pěkně vymalovaná, takže jsem si aspoň udělal pár fotek a zamířil na trh. S vyhlídkou případné šílené cesty přes ostrov jsem si raději koupil ještě jednoho pavouka na připevnění batohu a k obědu jsem zkusil další z místních specialit – žlutou palačinku. Naskočil jsem si zpět na svůj stroj, abych jej o asi 200 metrů dál zaparkoval na lodi, zkontroloval prsa nějaké starší paní, která se přišla k řece umýt (starší dámy si zřejmě v posledních dnech zvykly ukazovat mi své “vnady”) a pak jsme už za 10 Kč přeplul na 45 km dlouhý ostrov uprostřed Mekongu.

Hned na mě vykouklo několik anglicky napsaných cedulí popisujících situaci na ostrově a já se rozhodl, že zde dnes přenocuju v jednom z domů místních obyvatel. Náhodně jsem narazil na komunitní centrum (ona tady tedy je jen jedna cesta, takže to je ve skutečnosti docela těžké minout) a tam mi domluvili domek. Následujíc jednoho z místních jsem se proklouzal blátivou cestou, shodil z motorky extra náklad a vyrazil na průzkum okolí – nejdřív pěšky, ale to bylo moc pomalé, tak jsem se vrátil zpět pro Hondu a spolu jsme se vydali až k mostu. Ten mě přesvědčil, že tady moc jezdit nechci. Ddpočnul jsem si a kolem páté se vydal na večeři.

K večeři jsem dorazil jako první, po chvíli však v centru bylo opravdu rušno – skupinka asi 8 francouzek zde v týdnu dobrovolných prací stavěla kurník pro jednu z rodin a tak jsem si mohl užít konverzaci v angličtině s příjemným přízvukem. No a taky trochu francouzského zpěvu, což už bylo o poznání lepší. Po dvou pivech jsem se mohl bez výčitek vydat do hajan do svého luxusního ubytování
za plentou a pod moskytiérou.

Snídaně: Bor
Bor – rýžová kaše s hovězím a arašídy a nějakými dalšími
omáčkami (10 000 Rial / 50 Kč)

Oběd: Žluté
nejspíš vajíčkové palačinky s bambusovými výhonky, okurkou,
posypané arašídy a zalité nějakou omáčkou (4 000 Rial / 20 Kč)

Večeře: Hovězí
kari s rýží (12 000 Rial / 60 Kč)

Pivo: 2x
Angkor

Ubytování:
Koh Pdao – ubytování u
stařenky (3 USD / 60 Kč)

Ujeto: 50 km (4550 km)

Benzín: 0