Den 64
Pakse

Abychom se tedy dostali k té kávě – předchozí večer jsem si sednul do náhodné restaurace a překvapila mě nabídka kávy – od espressa přes kapučíno, laté a pak varianty s ledem – to určitě není
asijský standart. Většinou si můžu dát kafe a nebo kafe se sladkým mlíkem. Odvážil jsem se, jedno kapučíno si objednal a nestačil jsem se divit, jak bylo luxusní – asi to bude tím, že v nedaleké Bolavenské náhorní plošině se pěstuje jedna z nejlepších a zároveň nejdražších káv na světě. Takže ráno jsem se rozhodl, že si to pořádně užiju a vyrazil jsem do nejluxusněji vypadající kavárny a dal si “koláč dne” s velkým kapučínem – ideální to způsob jak započít den.

Obzvlášť, pokud máte v plánu se vlastně celý zbytek dne flákat. Ale abych to nepřeháněl, vyrazil jsem na místní mix mezi tržištěm a evropským obchoďákem – takže k tržišti přibyly eskalátory.
Nakoupil jsem vybavu a vyrazil na výlet. Nazul jsem svoje žabky Apple, na hlavu sluchátka Monster Dr. Dre, oči zakryl brýlemi Ray Ban a naskočil jsem na svou Hondu značky Thailand s motorem Landa. Netrvalo dlouho, než jsem zjistil, že brýle nejsou zrovna větru/prachu vzdorné a tak když ještě k tomu začalo pršet, svůj plán na výlet jsem zapíchnul pod první střechou, kterou jsem potkal. A ta patřila kadeřnictví a zastřihávárně ušních chloupků. Samozřejmě jsem jako turista vzbudil rozruch a ihned mi byly nabídnuty služby, ty jsem odmítl a naznačil, že se
chci pouze ukrýt před deštěm.

Ale když déšť nepřestával, rozmyslel jsem si to. Né, že bych si nechal vystřihávat uši, ale vlasy už se mi pomalu ani nevešly do helmy a tak nějaké ostříhání neuškodí. Za pomoci našeho společného
slovníku čítajícího dobrý den jak v Laosštině, tak v Angličtině, jsme se nakonec dobrali zdárného výsledku a já mohl v nyní již bezdeštné atmosféře vyrazit zpět do města. Po
cestě jsem si ještě vyfotil pár chrámů a zlověstně vypadajících koťat a ukončil tento příjemně odpočinkový den.