Den 63
Stung Treng -> Pakse

Ještě než jsem opustil Kambodžu, rozhodl jsem se ještě pro jeden výletík těsně před hranicí – O’Srey a jeho delfíní bazény. A taky luxusní polní cesta plná kaluží a potůčků. Po cestě tam jsem to moc dobře nevymyslel, protože jsem měl batohy přidělané na postranních držácích a tak do nich docela solidně tekla voda. No a tak když jsem přijel do vesničky a zjistil, že s ohledem na stav vody toho asi dneska moc neuvidím a nevymyslím, rozhodl jsem se aspoň si pořádně užít cestu zpátky.

Vyložil jsem všechna svá zavazadla na pláštěnku a všichni místní se postupně seběhli okolo, aby se podívali, co to tam ten podívín všechno veze. Postupně se na různé předměty doptávali, samozřejmě kambodžsky. Nejvíc pozornosti ale upoutala kamerka GoPro, kterou jsem si přidělával na jeden z bočních stojanů, abych cestu také řádně zdokumentoval. Když bylo všechno sbaleno do jednoho velkého batohu a připevněno na horní část motorky, byl jsem připraven vyrazit.

Tak jak jsem po cestě tam kaluže pomaličku projížděl na jedničku, po cestě zpět jsem se vžycky pěkně obšplouchnul a pořádně si to užil – taky jsem cestu projel tak v polovičním čase a když jsem vyjel zpět na asfaltku, byl jsem už opravdu Kambodžu opustit a vyrazit do komunistického Laosu. Hranice už nebyla daleko a jakmile jsem k ní dorazil, opět mi bylo řečeno, že motorku nejspíš neprovezu. Pche, tůdle. Kambodžská strana si zase požádala o úplatek dva dolary, který jsem však tentokrát odmítl odevzdat a když jsem tam stál deset minut a zle na ně koukal, nakonec mi tam to razítko dal i bez peněz. Na Laosské straně jsem si vyplnil papírování, zaplatil třicet dolarů za vízum a když jsem tentorkát úplatek dva dolary navíc raději zaplatil, mračil se na mě z obrazu na zdi Stalin, který si takto komunismus určitě nepředstavoval. Do gulagů s nimi!

Všechno ale proběhlo hladce, popřáli mi něco jako „gut lak“ a tak jsem skočil na motorku, zamával a vyjel vstříc Laosským výšinám a džunglím. Náhodně jsem po cestě potkal vodopád s největším průtokem vody v jihovýchodní Asii a pak objel nějakou značku ukazující na ostrov. Neměl jsem ještě průvodce a tak jsem neměl ponětí, o co se jedná. Až později jsem se dozvěděl, že jsem vlastně
minul 4000 ostrovů a luxusní místo k odpočinku, který jsem po předchozích nabitých dnech už docela potřeboval. Nakonec jsem ale dorazil až do Pakse a odpočinek jsem si nakonec užil tam – a
hlavně kafe, ale o tom až příště.