Den 66
Tat Lo -> Attapeu

Tak jak mi bylo včera doporučeno, zastavil jsem se v restauraci “U Paní” na palačinku. Talíř o průměru asi půl metru stejně nezvládl celou rozlohu palačinky pojmout a uprostřed bylo nakrájených několik banánů v ornamentu zalitého sladkým mlékem – doplněna o zabijácké kafe mi zajistila dostatek energie na další den v sedle Růženy.

A samozřejmě bylo potřeba zase něco opravit. Spojku jsem už vydřel tak, že při záběru pernamentně prokluzovala, takže jsem si ji chtěl nechat vyměnit – nebo tedy jen destičky. Jenže v Laosu už jezdí skoro výhradně skůtry a poloautomatické Hondy Wave, takže těžko hledat servis, který by měl destičky na skladě – obzvláště v malých vesničkách, kterými jsem projížděl. Když jsem dojel na křižovatku a tím pádem i k větší vesnici, dejme tomu městu, po třech pokusech jsem konečně někoho našel a nechal si spojku pěkně vyměnit. Tomu, že tam něco frézoval už jsem nepřikládal větší váhu. Když jsem byl u toho, nechal jsem si taky opravit startér, takže jsem zase na chvíli měl klid a nemusel motorku pořád nakopávat.

V mezičase jsem si skočil na trochu lepkavé rýže s játrou a vyrazil za dnešním cílem, Attapeu. Měl jsem ještě pořád docela dobrý čas, takže jsem předpokládal, že ještě stihnu projet nějakou z vesniček v okolí. Což bych možná stihl, kdyby mi spojka nezačala blbnout pořádně – zůstaly ji jen dvě polohy – ano a ne. Takže jsem při každém rozjezdu pěkne propočítal kolik má převodovka zubů. No a když jsem si to chtěl nechat opravit, protočily se mi panenky. Za novou spojku chtěli asi 700Kč, což jsem teda zrovna obětovat nechtěl. Prošel jsem tedy x různých opraváren a hledal tu nejlevnější, postupem času mě už ale začínali posílat do háje s tím, že po páté hodině už nehodlají nic opravovat, takže jsem si musel počkat na další den.

Dal jsem si aspoň grilovanou prasečí kůži a vnitřnosti a uložil se ke spánku – stále zalehlé v uších a ne zrovna v radostné náladě.