Den 70
Sevanahket -> Tha Khaek

Docela dost na sobě poznávám nízkou frekvenci konzumace alkoholu. Jakmile si za večer dám tři piva, hned mám další den kocovinu. Budu s tím muset začit asi něco dělat. Každopádně jsem se ráno chtěl přidat na chvíli k motorkářské skupince, jednomu z nich ale nešla nastartovat motorka a tak nastoupilo lano – přivázali ji za nejsilnější stroj (Honda GT125, nebo tedy čínský padělek) a vyrazili k nejbližšímu servisu. Jako obvykle to bylo maximálně 100 m.

Trochu jsem si pohrál i se svým křápem a pročistil kabely v předním světle. Po mé úpravě samozřejmě přestal fungovat klakson, ale aspoň mě to nelákalo dělat bordel. Jelikož kolegové si nechali všeobecně opravovat motorky, rozhodl jsem se trochu se porozhlédnout po okolí a po staré koloniální architektuře z dob Francouzské Indočínské říše. Nejzajímavější byl asi kostel, ale celkově centrum působilo na místní poměry velmi kultivovaně – dokud jsem tedy z centra trochu nevyjel. Pak už to byl zase klasický Laos.

Chtěl jsem si sehnat novou pneumatiku na zadní kolo, ale ani tady jsem neměl šanci sehnat nic v mé “velikosti”. Spokojil jsem se tedy s novou žárovkou do předního světla a jel jsem zpět do servisu
přidat se ke gangu. Ti už mezitím zmizli a tak jsem se vydal na další osamocenou jízdu. Dnešní plán byl projet si malý okruh východně od města. Po prašných cestách jsem projížděl malinkými vesničkami, chrámy plnými opic a kusy posvátného pralesa, až jsem dojel k řece. Ještě je potřeba zmínit, že jsem měl štěstí v tom, že jsem nenechal klíčky v zapalování. Jeden opičák měl v plánu mi s Růženou zdrhnout.

V období sucha by se zřejmě měla dát přebrodit a kousek po proudu se tyčilo několik rozestavěných pilířů mostu, ale dnes jsem se musel dostat na druhou stranu jinak. Z domků na protějším břehu řeky vyběhli dva kluci, převezli malou loďku na mou stranu a shodili nájezdový můstek. Jeden z nich naskočil na mou motorku a nalodil se, aby ji na druhé straně nastartoval a vyvezl mi ji až do kopce. Parádní servis za 25 korun – akorát si stěžoval, že mi nejde řadit.

Jak jsem si procházel další zastávku, dřevěný chrám, docela mi vyhládlo a tak jsem se chtěl porozhlédnout po jídle. V prvním domku mi nabídli jen polívku, ve druhém na mě čuměli jako na vola, ve třetím už zbyla jen rýže, čtvrtý vůbec nebyl restaurace, ale policejní stanice a tak jsem asi až po půl hodině konečně našel něco jedlého – i když jsem si to stejně musel vzít s sebou, protože tam jsem to sníst nesměl. A tak jsem si rozbalil piknik u cesty, kuřecí s rýží a pivko. Jako vždy jsem vytvořil turistickou atrakci pro místní projíždějící okolo.

Nakonec jsem přeskákal všechny díry v cestě, která mě dělila od “dálnice” číslo 13 na sever a vyrazil do Tha Khaek.