Pohodička v Laosu

Den 76, 77
Paksane -> Vien Tiane

Nevím, jestli to byl osud, ale v pokoji, kde jsem se ubytoval, měli parádní věšák a to bylo přesně to, co jsem potřeboval. I když jsem měl většinu věci v Batohu uložených v igelitových sáčcích a pytlích, čtyři dny neustálého přílivu vody ze všech stran se postaraly o namočení prakticky všeho. Naštěstí alespoň notebook a elektronika zůstala relativně nedotčená a když pořádně vyschly, všechno bez problému fungovalo. Problémů jsem měl už dost s kolenem, které se ve vlhkém počasí zrovna ideálně nehojilo. K tomu se přidalo zažívání a tak jsem se rozhodl se tady chvíli zdržet, než se vše zlepší.

img_0595

Projížděl jsem se po městečku, ale k nalezení tady toho moc nebylo. Krom pár karaoke restaurací tady byl vlastně jen trh, takže jsem si občas užil palačinku s banánem, občas jen banán a občas radši nic. Hned vedle ubytování jsem měl opravárnu motorek, takže jsem si nechal opravit napájení baterky a přivařit pár částí, abych měl zase o něco kvalitnější stroj. Zbytek času jsem ztrávil prací na projektech z domu, do školy a  všeobecně na vyřizování záležitostí, které se za posledních pár týdnů nashromáždily. Druhý den jsem se rozhodnul přesunout do Vien Tiane, hlavního
města Laosu.

WP_20130825_001

Opět jsem vynechal jakoukoliv přípravu a po asi třech hodinách cesty po dálnici mě přivítal vítězný oblouk inspirovaný tím pařížským, ale s poněkud asijštějšími reliéfy. A za pět korun jsem si mohl vyšplhat nahoru. Celé město působilo velmi moderním dojmem, obzvláště v kontrastu ke všemu, co jsem zatím v Laosu viděl. Je to určitě spojené s historií, kdy bylo město prakticky srovnáno se zemí Thajskou říší a rozrůstalo se teprve v posledních několika desetiletích. Většina věcí proto dávala smysl – lidé zastavovali na červenou, jezdili jen po pravé straně a prakticky netroubili. Když jsem vjel do centra, ohromila mě variabilita restaurací a kaváren. Mohl jsem si dát jídlo většiny světových kuchyní, od španělských tapas, přes mexickou, indickou, všechny asijské a hlavně francouzskou kuchyni – to vše ukryté v úzkých jednosměrných uličkách.

Našel jsem si hotel s rozumným poměrem kvality a ceny a rozhodl se, že se zde na pár dní uhnízdím.

Leave a Reply