Den 101
Nyuang Shwe -> Bagan

Po dlouhé době jsem na snídani neměl vajíčka, ale tentokrát něco připomínající španělskou omeletu, i když servírky tomu docela vtipně říkaly tortila. Změnu jsem každopádně vítal a když jsem se setkal se španělským triem a našimi průvodci do dnešního dne, hladem jsem opravdu netrpěl. Prošli jsme městečkem ke kanálům a nasedli na naše dřevěné stoličky v loďce, u každé z nich přichystaný deštník. Solidní rychlostí jsme pádili hlavním kanálem směrem k jezeru, za námi fotána stříkající vody. Míjeli jsme místní rybáře pádlující nohami na jejich šíleně plytkých
loďkách.

Bohužel jsme měli smůlu a trefili jsme zrovna svátek, kdy není otevřený žádný z trhů, první destinací se tak stala pagoda. Nebo spíše obchůdek naproti pagodě, ve kterém žily čtyři žirafí ženy.
Kdysi dávno jsem o nich viděl dokument, ale fakt jsem nevěděl, že žijí zrovna tady. V jejich vesnicích jim krk prodlužovali kovovými spirálami, aby v případě nájezdu útočníků nebyly přitažlivé
a nebyly odvlečeny pryč. To se ale postupem času kompletně minulo účinkem a v dnešní době jsou hromadně vyváženy do Thaiska a oblasti jezera Inle, kde žijí v obhodech podobně jako zvířata v zoo. Bohužel jsem se neubránil a také jsem si je musel vyfotit. Ale snažil jsem se.

Tou dobou mi už bylo jasné, že mi vyjížďka moc vyhovovat nebude. Zastavovali jsme v různých dílnách, kde nám za pět minut ukázali jak se dělají stříbrné prstýnky a pak nás zavedli do pětkrát větší budovy s přilehlou kavárnou, kde se nám snažili své výrobky prodat. I pagoda, ke které jsme dojeli měla v přízemí obchody a tak když jsme dojeli na oběd do jedné z turistických restaurací, rozhodl jsem se bojkotovat jídlo a nic si neobjednat. Což ale nebylo úplně fér vůči mým spolucestujícím, kteří se tak cítili dost nesví. Tímto se jim omlouvám a věřím, že si můj blog určitě čtou.

Po obědě jsme zakázali našim průvodcům jakékoliv další výrobny a tak nás vzali přímo do plovoucích zahrad. V plytkých vodách jezera místní na rozlehlých polích pěstovali zeleninu, převážně
rajčata. Když jsme dorazili k Pagodě skákající kočky (která by se spíše měla jmenovat pagoda spící kočky s ohledem na její reálný obsah), koupil jsem si sáček rajčat a spokojeně je chroupal v poklidném prostředí stinného chrámu. Po návratu na pevninu jsem španěly vzal do čajovny, abych jim ukázal trochu méně turistická místa. Nejsem si ale jistý, jak moc jim to vyhovovalo. Chytli jsme ale pořádný slejvák a tak jim nezbývalo, než dojíst co jim naservírovali.

Rozloučil jsem se a šel zpět na hotel, kde mě už čekalo vyprané a vyžehlené oblečení, což pro některé kusy znamenalo vyžehlené poprvé od chvíle, kdy jsem si je koupil. Zapovídal jsem se se
skupinou francouzek, takže když jsem o chvíli později spolu s nimi v restauraci čekal na jídlo a přiběhly pro mě pokojské z hotelu, že už na mě čeká odvoz na autobusák, asi o půl hodiny dříve, než měl, nebyl jsem zrovna nadšený. Ale koupil jsem si plaskačku rumu, takže mé vyhlídky nebyly až tak špatné.