Den 106
Pyay -> Pláž Ngapali

Mé naděje, že autobus pojede dostatečně dlouho na to, abych se vyspal, se rozplynuly s něčí rukou, která mě kolem jedenácti probudila a vyhodila z autobusu na stanovišti v Pyay. Hned se seběhli taxikáři s nabídkami na odvoz a když jsem řekl, že chci ten nejlevnější hotel, nabídli mi jeden za šest dolarů na noc. To se mi zdálo na místní poměry nějaké levné, ale zkusit se má všechno. Po cestě prázdnými ulicemi nočního města jsme přijeli do temné uličky k zapadlé dřevěné budově s nápisem „Lodging House“. Bránu mi otevřel přitloustlý usměvavý stařík s třiceticentimetrovými vousy trčícími z jeho několika brad.

Vystoupali jsme po temných schodech a vešli do ještě temnějšího pokoje. Stěny byly obalené látkou a raději jsem nepřemýšlel, co přesně majitele k této kamufláži vedlo. Síta v oknech plná děr už hosty proti komárům moc neochrání, takže nad nevalně vypadajícími matracemi na stranách pokoje byly zavěšené moskytiéry. Místnosti ale dominovala klimatiace – věkem skoro zčernalé monstrum zabudované do zdi nad oknem a vrnící už určitě aspoň třicet let. Taková kombinace šíleností, že mi nezbývalo, než se ubytovat a užít si pár hodin příjemného spánku na kamenném polštáři tak typickém pro ubytování v jihovýchodní asii.

Ráno jsem vstal příliš brzo, takže mě děda vyslal na procházku, než stihnou přichystat snídani. Vyšel jsem k řece a po pár set metrech jsem se musel zastavit a přijít na to, odkud přichází šílené zvířecí zvuky. Když jsem zvedl hlavu, zrovna z jedné větve na druhou přelétal netopýr, aby se přidal ke stovkám dalším půlmetrovým potvorám visícím z větví. Tak jak jsem já koukal na obsypaný strom, stejně koukali místní na mě, takže jsem se radši vydal na cestu směrem k trhu, kde jsem si užil sledování příprav dalšího prodejního dne.

Dodávky přivážely větve stromu tanaky (krém proti opalování), rybáři drtili led pro uskladnění ryb a všichni si postupně sedali na svá místa na ulicích. Když jsem se nasytil dojmů, vrátil jsem se zpět na hotel, i když si v tomto případě opravdu nejsem jistý, jestli se tomuhle místu dalo tak říkat. Jelikož tady asi neměli moc zahraničních turistů, rozhodli se mi to vynahradit snídaní. Děda skočil na trh koupit čerstvou polívku a trojúhelníček se zeleninou, který byl definitivně ten nejlepší, jaký jsem dosud měl. Skombinované s klasickým vejcem a tousty s marmeládou, určitě jsem si nemohl stěžovat.

Další parádní službou byly cestovní informace – zarezervoval jsem si lístek na večer na pláž Ngapali a zároveň vlastně zjistil detaily k mé cestě na následujících několik dní. Rady ohledně nejlevnějšího ubytování se taky hodily. Když po chvíli přijel chlapík ohledně lístku na bus, zeptal jsem se, jestli by mi tady někde nemohli opravit klávesnici na notebooku a tak se nabídl, že mě tam zaveze. Když jsme nasedali na motorku, musel jsem mu pořádně zkritizovat jeho helmu. Kopie nacistické válečné helmy včetně svastiky a orlice, pro mě nepochopitelné, jak může vzdělaný, anglicky mluvící člověk něco takového nasadit na hlavu.

V obchodě mi bohužel s klávesnicí nepomohli a tak jsem si aspoň koupil pořádnou externí a šrot ze včerejška daroval hostiteli. Udělal jsem si procházku k chrámu na kopci uprostřed města, ke  kterému krom asi padesáti schodů vedla i alternativní cesta ve formě ohromného a ohyzdného eskalátoru. Stavil jsem se na oběd v korejské restauraci. I když v ní nebyli žádní korejci, nemohl jsem si jídlo vynachválit, rýže s kombinací zeleniny a vajíčka v rozpáleném hliněném kotlíku s naloženým salátem – klasicky za směšnou cenu. Před návratem jsem si ještě musel v cukrářství na kraji cesty koupit mix koláčů – takže ze čtyř kruhových plátů na stole skoro vedle kruhového objezdu mi majitel ukrál po kousku, hodil je do sáčku, zalil cukrovou vodou a zasypal opečenou cibulkou.

Odpolení práci na diplomce přerušil až chlapík na skůtru, který mě odvezl k mostu přes řeku, kde mě měl vyzvednout bus z Yangonu, který po dvanácti hodinách cesty horami měl dorazit do Tandwe, brány k mé vysněné pláži. A už na příjezdu měl hodinu zpoždění, takže jsem se připravil na příjemné noční utrpení.